Indiáni věřili ve „velkého ducha“ – „Manitou“- byl považován za nejvyšší bytost a žil ve všem. Věřili, že za vodu, keře, stromy, zvířecí život, za měsíc a hvězdy vděčí právě jemu. Proto měli zvláštní obřady v nichž ho uctívali.
Jedním z obřadů týkající se Manitoua byl obřad „Bílý dům“, který byl k prospěchu všem lidem a měl odvrátit přírodní katastrofy. K tomuto účelu Indiáni vyřezávali sochu známou jako Manitoh Kan, která sloužila jako zastoupení „Velkého ducha“.
Vedle „velkého ducha“ existovala řada různých duchů, kteří byli součástí „Velkého ducha“, ale měli na starost jen určitou část přírody – kosmické jevy byli považovány za duchy včetně slunce, měsíce, hromu, blesku, čtyř větrů. Zprostředkování mezi lidem a Velkým duchem uskutečňovali šamani. Ti také dohlíželi na sezónní rituály – rituál zeleného obilí, rituál lovu, rituál před boji,…Udržovali také poznatky o použití léčivých rostlin, a rituály při onemocnění.
Náboženství a rituály ovlivňovali každodenní život jednotlivců.
Midewiwin nebo Medicine Lodge
Midewiwin byl primární rituál Medicine Lodge společnosti, tato společnost vyžadovala od svých členů znalost přírody, hlavně rostlin a jejich využití při léčení nemocí. Protože tak šířila dobro, museli být sami jeho šiřitelé dobrého charakteru. Nikdo nemohl o přijetí žádat, musel být do společenství přizván a pak již záleželo na něm. Hlavní náboženský obřad, byl Medicine Dance (Midewiwin v Ojibwa) koná pouze jednou nebo dvakrát do roka. Léčebná funkce Midewiwin byla založena především na nadpřirozenu, ale součástí byla i tradiční lékařská péče a vzdělání v tradičních lékách.Je to nesmírně složitý rituál
.
Iniciace se konala v uzavřené společnosti na jedné z výročních sněmů Medicine Lodge, konali se v pozdním jaru a na začátku podzimu. Setkání se konalo v dlouhé poloválcovité chýši, která byla vybudována pro tento účel. Den před slavnostním zahájením rituálu byl v chýši vystavěn půlkruh z cedrových větví umístěných po stranách až do výšky dvou až tří metrů.
Čekatelé na rituál obdrželi pozvání v podobě tabáku. Před rituálem se čekatelé museli podrobit potní lázni, dostali tajné úvodní instrukce o svém chování během obřadu.Rituál byl řízen nejvyššími šamany. Hlavními rituálními předměty byli léky, vodní bubny, chrastítka z tykve, birchbark (lákadlo na zvěř), svitky s vyrytými znaky. Podrobný průběh rituálu je znám pouze členům Medicine Lodge společnosti.
Brave Dance
Brave Dance byl náboženský rituál, v němž je vysílána prosba k duchu ochránci jednotlivců i celého společenství o pomoc. Původně se ceremonie konala před válkou. Skupina lidí prosila svého ducha strážce, aby ochránil jejich bojovníky a zajištl jejich úspěch v boji.
Při tomto rituálu může být požádáno i o ochranu mladého člověka, který jde do boje, ale i o bohatou sklizeň z divoké rýže, nebo k odvrácení nepříznivého počasí, jako jsou zvláště kruté zimy.
Drum Dance nebo Dream Dance
Drum Dance nebyl součástí tradičních rituálů Mohykánů, ale byl přejat od kmenů Plání v průběhu devatenáctého století. Drum Dance, se také nazýval Dream Dance.
Účastník obřadu se točí kolem posvátných bubnů z dřevěných washtubs, byly pokryty telecí kůží a bohatě zdobené barvou a dalšími symbolickými ozdobami. Každý buben měl své členy kteří k němu byli připojeni.Každý člen měl zvláštní místo v taneční kroužku nebo kolem bubnu, a každý měl svou specifickou funkce: mluvčí, zpěvák, bubeník. Calumet, či dýmka míru, byla také nedílnou součástí obřadu. Ženy se mohly k tanečnímu kruhu kolem bubnu připojit, ale neměli žádnou výslovnou povinnost. Modlitby a vzývání prosperity, dobrého zdraví, a bratrství byli součástí obřadu
Po celý rok byly vedeny malé domácí setkání nad bubnem, ale hlavní obřad byl ideálně čtyřdenní akce konaná dvakrát ročně. Kdy se všechny bubny v kmenu shromáždili k obřadu, který se konal ve zvláštním stavení nebo ve venkovním prostranství obklopeném lavicemi nebo nízkým oplocením. Šaman všem poděkoval za účast a prosil o podporu ducha bubnů. Převážná část rituálu se skládalo ze zpěvu a tance, který určovali členové sedící kolem bubnu ve středu bubnu. Tam každý člen zpíval svou píseň, když skončila musel dát dar jednomu ze členů rituálu podle svého výběru. Toto předávání darů byl nezbytný prvek tance. Stejně jako Brave Dance, Dream Dance zajišťoval sociální soudržnost a byl prováděn při zvláštní události, jako je sňatek, rozvod, stěhování či smutek.
Při indiánských rituálech a obřadech byl velice důležitý tabák. Byl jednotící nití při komunikaci mezi lidmi a duchovní silou.
Zvyky
Indiáni měli zvyk děkovat tabákem za dary jež se jim dostává. Rozmisťovali suchý tabák na úpatí stromů či keřů z nichž získávali léčivé látky. Házeli špetku tabáku do vody za každý den dobré sklizně a za zajištění dobrého počasí.
Před cestou na kánoi nabízeli indiáni tabák vodě. Na cesty nebo na lov obětovali tabák, když se setkali s určitými zvláštními rysy krajiny, včetně vodopádů, pokřivených stromů, zvláštně tvarovaných skal a jezer.
Když se blížila bouře rodiny se chránili tím, že umisťovali malé množství tabáku na nedaleké skály a pařezy.
Tabák byl také umísťován na hroby jako oběť pro odešlého ducha.
Žádosti mířené ke starším členům kmene ohledně jejich rad a jiných speciálních znalostí byly podmíněny darem tabáku.
.Univerzální metodou jak pozvat lidi na svátky či oznámit jim rituály byla dodávka malého množství suchého tabáku.
Tabák také sloužil k uzavření mírových smlouv mezi kmeny a dohodami mezi jednotlivci. Pro takové účely sloužil dlouhá dýmka ze zdobeného stonku. Zatímco dýmky tohoto druhu byly tzv. "mírové dýmky," zvané také jako kalumet. Kouření byl také způsob, jak pečetit obchody nebo dohody mezi vůdci jednotlivých skupin, a nabídnutí dýmky někomu znamenal ukončení nepřátelství.
Kouření dýmky jako součást obřadu nebylo stejné jako kouření pro osobní uspokojení. . Pro osobní potřebu, byl tabák smíchán se směsí různých rostlin (kůry,dřeva,…) spotřebován především v dýmce s krátkou stopkou a kouřili jej jak muži tak ženy, ale nikdy ne děti.
Pro rituály se používal jen čistý tabák.
Mapa stránek